Pro zobrazení všech nabídek se musíte zaregistrovat a přihlásit na webu RGPL.
Seš-li nový, přečti si článek - Jak začít?

Zdravím všechny z Itálie. Kdo čte tuto zprávu, mějte prosím na vědomí, že tato zpráva je 52 let stará! Píše se rok 1966 a náš tým se přihlásil na závod, který se konal v Italské Monze. Protože je to nesmírně rychlý okruh, chtěli jsme i nesmírně rychlé auto. Bohužel v naší době není dostatečně rychlý vůz a tak jsme si z budoucnosti vzali Porsche 962C. I když jsme se snažili to držet v tajnosti, tak naší soupeři měli stejný plán. A tak jsme bohužel výkonnostní výhodu neměli. Asi v budoucnosti byl výprodej v bazaru…

Před závodem nás čekala kvalifikace. Dařilo se hned od prvního kola, kdy nám motor začal čoudit. I přes kouřové efekty se nám podařilo urvat 2. místo. A po dotankování paliva, oleje a vody jsme se mohli postavit na start závodu.

Tam jsem ke svému zděšení zjistil, že v první řadě startuji 3 vozy vedle sebe. A zkuste hádat, který idiot si troufl postavit doprostřed a být tak v sendviči? Tušíte správně! Hned na začátku startu jsem zaspal, naštěstí to bylo zaváděcí kolo, tak jsem svoji ztrátu rychle dohnal! Po 10 km jsme opět stáli. Jak vidím tak nás v budoucnosti čekají kvalitní vozy… Naštěstí jsme zastavili z toho důvodu, že nás čekal ostrý start. Tentokrát se mi start povedl a než mě stačili zavřít, tak jsem byl v čele. Zůstal jsem tam až do 3. kola než mě zezadu ťuknul Zdeněk Šmarda a odsunul mě tak na 2. místo. Mimochodem vůbec na mě nepočkal (spratek jeden)! A aby toho nebylo málo tak o kolo později mě předjel i Michal Jandus. Po dalších 2 kolech kdy jsme bojovali o pozice (škatula hejbejte se) jsem se dostal na 1. místo těsně následovaný Zdeňkem Šmardou, se kterým jsme udělali dvojičku. Ale po 4 kolech kdy jsem s hrůzou sledoval zpětné zrcátko, jestli Zdeněk na sebe opět neupozorní, jsme si prohodili pozice a jeli jsme takhle pořád dokola, než nám došlo palivo. V 19. kole šel do boxu Zdeněk, já o kolo později. Na pořadí se nic nezměnilo a naše dvojička jela takto stejně až do cíle.

V druhé části závodu to bylo taktizování před závěrečným sprintem do cíle. Mezitím se k nám blížila další dvojička ve složení Tomáš Pavlík a Pendolino Michal Sedláček. Ale oba jsme věděli, že až na konci zapneme boosty, tak jim uletíme. A taky že jo! Nakonec jsem po tvrdém, ale férovém souboji prohrál na cílové rovince o 137 tisícin! A protože jsem slušný jezdec tak jsem Zdeňkovi hned vzápětí pogratuloval. VEM HO ČERT!!!

Ale teď vážně. Byl to pěkný závod s dobrou partou na TSku a věřím, že jsme se všichni dobře bavili! A pro mě je třešinkou na dortu TOP3 v absolutním pořadí. Už se těším, až spolu pojedeme hlavní sérii DTM která nás čeká! Jen mě mrzí, že na to budu muset počkat 52 let… Ale co už… :D Díky a ahoj!